• 
• 
• 
• 

haltýř

Reference

• K metropoli kraje :: odstavec 66

  Kolikrát jsme zvečera chodili s Karlem Štěchem k soutoku Vltavy s Malší kolem hradební věže, nazvané Železná panna, kde pod svěšenou vrbou sedávali rybáři a měkké světlo odráželo v hladině dvoj obraz setmělých korun i půlměsíce, všechno odhmotnělé jako na obrazech Corotových nebo Claude Lorrainových, kteří dovedli každou krajinu proměnit v báseň. Z Dlouhé louky voněla rosa a jen čtyři siluety topolů zbyly z bývalé stromové krásy, již ještě zachytil ve svých kresbách Viktor Vorlíček. Vzpomínám na nedělní dopoledne v Krumlovských alejích, plné hudby a dívčích úsměvů, okřídlujících naši mladost, ale už dávno jsem tam vojenskou hudbu neslyšel. Po břehu kolem biskupské zahrady jsme se vracívali za tmy ke klášteru, kde v tmavé vodě se očím ztratily haltýře a nebe bylo světlejší než hladina. Najednou se rozsvítila okénka za hradební zdí a v nich za muškáty se mihla dívčí tvář, jakoby čekající na zpěv serenády. Snad to byla ona pradlenka, jejíž gesto bylo tak něžné při máchání v poledním slunci. Kolikrát jsme se zastavili v údivu na Sokolském ostrově, odkud jsme pozorně vyvažovali v očích večerní siluetu přemyslovského města a na druhé straně Vltavy zase staré loděnice Lannovy, abychom pod vonícími akáty pokračovali v chůzi kolem kasáren, kde vojákovali Fráňa Šrámek a Jaroslav Hašek, na Staré město, jehož uličky byly plny stínoher a ticha. Staré zdi i podloubí s pilíři tenkými jako čapí noha se probouzejí k slovům a do hvězdné noci jdou vstříc sdělení dávných rtů...

• Krajina pod Křemešníkem :: odstavec 72

  Jako vinné sklepy někde na Slovácku připadaly mi lochy na brambory, jimž také říkají haltýře, které jsem viděl vyhloubeny do svahu návsi v Olešné. Užívalo se jich především na chlazení mléka a případně i na uchování ryb, neboť zde bývalo zvykem, že musel být na stole kapr o havelském posvícení jako samozřejmá sváteční krmě, zatímco na vánočním stole nebyl tak důsledně vyžadován.

• Na Soběslavská blata :: odstavec 2

  Travnatými pěšinami u Roudné jsem ji obcházel chůzí mileneckou, obdivuje její spanilost a bruče občas na lidi, že škeble rybničné tady roztloukají na krmi kachnám - jinde jsem politoval břehule, jimž liják vyplavil hnízdo z děr sesutého břehu, a dlouze postál nad haltýřem i dřevěnou hrázkou, kde pod stavením přívozu byly nalíčeny udice s vnadidlem žížal. Na protější straně temněla stráň baladického hradiště skalického, odkud se ozývá zvon "Uměráček", a dávná pohanská kouzla měl zrušit kříž na špičce kostelní věže i gotická deska Ukřižování, dnes přenesená do Prahy. Zbrojnoši pod křížem drží husitské zbraně. Myslil jsem na pověst, která přiřkla autorství tohoto obrazu rytíři ze zdejší tvrze. Pro své penězokazectví se octl v králové vězení a v něm prý namaloval na lipovém dřevě toto překrásné dílo, sám sebe zpodobiv jako klečícího poutníka. Usmířil jím králův hněv a byl zproštěn vazby. Provinilec se však navrátil k bývalé činnosti a král se svým vojskem oblehl jeho tvrz. Vida marnost každé obrany, zakopal rytíř v neznámém úkrytu tvrze svoje poklady a unikl tajnou chodbou do Zlaté jámy v lese Vrškách. Král sice dobyl tvrze, ale zakopané poklady zůstaly do dnešního dne ukryty na tajném místě.