K metropoli kraje ::
odstavce
114, 122
Brouzdáme se rosou k silnici, nad níž rudnou jeřabiny a modrá se nebe, zahlédneme Chvalovice, kde jsou tuhové doly, a sestupujeme do údolí k Strýčkům, jejichž siluetu tvoří kostelní věž a vlašské topoly. Kostel svatého Petra a Pavla má presbytář a menší lod křížově sklenutou, dále gotické sanktuarium a pozdně gotickou sošku Madony, okna jsou ozdobena obrazy českých patronů, což je setkání překvapivé, poněvadž na hřbitůvku, prostírajícím se kolem chrámu, čteme mnoho německých nápisů.
...
Z výšiny nad Kvítkovicemi obhlížíme kraj, jehož vsi mají krásná pojmenování jako Dubí, Lipí a Habří. Na východní straně promodrává zamlžená rovina s táhlými pruhy lesů, v nichž zvláštní šedí zasvitne Hluboká, kousíček dál na kopci kostel hosínský a pod ním jezero střech, komínů a věží jsou Budějovice. Hledám mezi Lipím a Dubím místo, kam pravidelně bije blesk, snad proto, že tu jsou ložiska tuhy. Ještě jeden pohled ke Kvítkovickému rybníku a na zelenou čupřinku Kluku, a potom okusíme lesního chladu, hřibové vůně a vlhkosti mechů až k Dubnému, odkud už se prostírá rovina až do Budějovic. I zdejší kostel má gotický presbytář, ale síťovou klenbu lodi nesou tři štíhlé pilíře, kazatelnu zavrcholuje socha proroka držící jablko, s nímž jsem si nevěděl rady. V blízkosti kostela upoutá návštěvníka lidová architektura z osmdesátých let, v níž zedník užil bohatého dekoru říms a nad vjezd umístil plastickou výzdobu s řeznickým znakem, tak nápaditou, že by se jistě hodila Josefu Ladovi do nějaké návsi.
presbytář
