• 
• 
• 
• 

šeřík

Reference

• Krajinou básníkovou :: odstavec 49

  Pod tuto střechu svého dětství přivedl si o prvním svatebním létě zamilovaný lyrik svou choť, která vlastně byla ještě děvčetem. Vidím je na dřevěné pavličce s vyřezávaným sloupovím. Ona má v ruce šeřík, tvář dětsky zvědavou, ale zrak horce rozdychtěný. On se dívá na Černé jezírko, kde právě rozkvetly nejčistší bělí kalichy leknínů. Secesní scenérie. Vidíte jejich zlatý střed, básníku? Je úžasný, sluncový, jako svítivá nádhera těchto chvil a tohoto prchavého žití. - V opojném zraku mladé ženy promítla však koruna cizokrajného kaštanu marnivou vidinu širokého světa, vidinu, která naléhá a vábí. Pojd, pojd za šumem dálek, neslyšíš ta křídla? Jaké předvídavé verše jste to tenkrát napsal?

• Bechyně :: odstavec 17

  Nejkrásnější pohled na město je jistě od řeky. Stráň rozvoněná na jaře stovkami rozkvetlých šeříků patří milencům, které už dávno neděsí hláska Kohout, bývalé obydlí katovo. Půvabu této bechyňské veduty s řekou, renesančním zámkem a klášterem na skalnaté stráni, plné zeleně a ptačího zpěvu, musíme hledat obdobu bud jen v Jindřichově Hradci nebo v Krumlově. Ve farním chrámu svatého Matěje spatříme mistrovskou práci Brandlovu, obraz svatých Tří králů, na náměstí starou hospodu U Šašků, na jejímž barokním štítě je boží oko, a křivé zdi vyvolávají představu života v starých měšťanských šencích. Jiná hospoda, U Karasů, nás přenáší pamětní deskou do doby Mozartovy. Zde se narodil roku 1741 Václav Pichl, hudební skladatel, který se dostal až do Itálie a po léta působil jako komorní virtuos arciknížete Ferdinanda v Miláně, kde velmi podstatně zasahoval do uměleckého života tamní opery. On to byl, kdo pořídil český text k Mozartově Kouzelné flétně a pro krajany napsal životopisy českých muzikantů, které k naší veliké škodě byly zničeny za vpádu Napoleonova do Milána. Sochař Bohumil Dobiáš vymodeloval jeho tvář; žel, byla poškozena německou střelou v květnových dnech roku pětačtyřicátého. Projděme pozorně Staré město od starých hradeb u Plechhamru, kde je bývalý židovský hřbitov a bašty nad údolím potoka Smutného, až k městskému hřbitovu. Hned u vchodu nás překvapí empirový medailónek s andělem pod smuteční vrbou i verše pod ním, vyryté jemnou kurzívou, z jejichž rýmů zavadí o sluch ohlas melodie máchovské:

• Sluneční poutník :: odstavec 12

  Do údolí k říčce pospíchá cesta mezi chalupami a ploty selských zahrádek. Najednou zacukrovaly hrdličky, prudce zavoněl šeřík a ptačí zpěv se rozpršel na vyrašené větve. Od poutního kostela svatého Vavřince se ozval smuteční pochod venkovské kapely a ty si najednou vzpomínáš na dávná slova německého kněze ze sousední kolatury- Alles vergeht... Ano, vše pomíjí...