Od Milevska k Bechyni ::
odstavec
39
Zrození tohoto chlapce připravilo rodičům veliké zklamání, protože myslili, že se jim narodil blbeček s velkou hlavou a nevidomýma očima. I bába babicí byla přesvědčena, Že toto nepodařené dítě nezůstane naživu, ale synek vydržel a přílišnou zvědavostí obtěžoval kdekoho. Místní sedlák Kocourek, jehož dcera byla chůvou u lesních, stal se nejmilejším přítelem tohoto odstrkovaného dítěte. Nebyl to obyčejný sedlák; viděl na vojně velký kus světa, přiučil se tam několika jazykům a do smrti mu zůstala veliká záliba pro četbu. Tento trpělivý soused byl vlastně prvním vychovatelem příštího historika. Zemřel dřív, než chlapec lesních začal navštěvovat školu. Tam se mu nevedlo dobře pod rákoskou kantora, který přišel na školní pódium přímo od tamborského bubnu. Jak značný byl rozdíl mezi moudrým sedlákem a tímto chudákem kantorským. Hoch zatrpkl a torturou prvních tříd píseckého gymnasia prošel jako malý mučedník pod kosým pohledem profesorů i zlým posměchem spolužáků. Propadal téměř ze všech předmětů. Přešel na reálné gymnasium do Tábora, kde nalezl vlídné učitele, a pod jejich vlivem se stal z bývalého propadlíka miláčkem profesorů a pracovitým studentem, který pak přinášel domů vysvědčení jen s vyznamenáním.
tortura
