Od Milevska k Bechyni ::
odstavec
22
Drsné pohlazení větru zbystří tvé smysly na morénových stráních, plných kamení, lísek a trní přehustého, a ty se zvysoka díváš kamsi přes trudnost pozemského žití až na Onen Svět. Ne obrazně. Tak skutečně se jmenuje jedna výšina kraje milevského. Jsi teď u Chyšek, stojíš v Pekle, ale fičí tu chladem, jako když se všichni čerti žení. I tady jako jinde svádějí lidskou bídu na čerta. Kdysi dávno nasel tu spoustu kamení, snad ze vzteku, když se mu nepodařilo rozbořit milevský klášter. O kus dál složil celou skálu, jíž se až podnes říká Čertovo břemeno. Osiky se chvějí i jinde, ale v této končině se odpradávna daří lasičkám, trní a ovsu - a blízkou končinu ne zbůhdarma nazývají Mozolov.
moréna
