Od Milevska k Bechyni ::
odstavec
19
Když jsme s přítelem sochařem stáli v říjnovém pršlavém podvečeru u hrobu jeho rodičů na sepekovském hřbitově, zadíval jsem se pozorně do tváře otce i matky na Bendově bronzovém reliéfu. Obzíravě jsem nabíral do očí celý tento kraj. Vyvolal jsem si sochu barikádníka od bernartické školy i sošné postavy dělných lidí před milevským kulturním domem a vzpomínal především na jeho tatínka. Jakou by měl tento starý venkovský kantor radost ze synových úspěchů... V svatovítském triforiu jsou první bysty od Petra Parléře a poslední modeloval sochař Břetislav Benda, rodák z líšnické školy. A kolik význačných osobností sedělo jeho synovi modelem. Tato krajina svěřila umělci lyričnost a poezii jako dědictví nezcizitelné, ale obdařila ho i vytrvalou dělností, stejně typickou vlastností domova.
Petr Parléř
