Adam Michna z Otradovic

Adam Michna z Otradovic na Wikipedii

Reference

Přetiché město :: odstavec 6
Ano, pane Adame Michno z Otradovic, to vaše vznícená barokní duše mne ovála svým horkým dechem a já jsem jako v opojení se jí cele vzdal i pod bílým Štukovím renesančního rondelu, kde jen v jisté obměně jsem ji znovu zaslechl z gavot a polonéz tančících párů, v jitřivém šelestu hedvábí a tichém lesku sametu, nad nímž na štíhlém stonku šíje se nesla napudrovaná paruka krásné dívčí hlavy, podobná lilii, a na břeh prolamovaného krajkoví vyběhla přelibezná vlna bílého ňadra. A hudba zněla tady odněkud zdola a já přiložil ucho až ke kulatému otvoru ve dlažbě, abych ji slyšel zřetelněji. Škádliví amoreti! Proč se vás najednou tolik objevilo, jen jsem se dotkl starého Mozartova spinetu, a ani Písně milosti nedovedou ztajit dojetí z vašeho rozkochání, Boleslave Jablonský - básníku neprávem zapomínaný, jehož mladá léta hořela ve zdejších školních škamnách.