otava

Reference

Poutní místo :: odstavec 62
Z luk vála vůně pokosených otav a do písně topolového listí, jakoby sordinou přitlumené, se z výšky dívaly hvězdy. A teplý vítr vál a rosné krůpěje na travách se najednou proměnily v střídavě zelenavé lampičky svatojanských broučků, z nichž jedna zářila tak mocné, že jsme se domnívali zřít bludičku a vyběhli za ní cesta necesta. Na dlani nám zhasla a při světle zápalky jsme spatřili jen praošklivé stvoření - ó, jak by zchudl a zešedivěl svět, zbavený našich iluzí!
Od Milevska k Bechyni :: odstavec 32
Kolem kostelíka Maří Magdalény povíval vánek v břízách, pod kroky vybuchovaly prášivé pýchavky a z trnčí se co chvíli ozval některý z ťuhýků. Mezi žitnými panáky hnědly první podmítky a po strništích poletovaly první pavučiny babího léta, louky voněly otavou a malá pasačka pletla na kameni punčochu. Bylo průhledno, ticho - k jihu se táhly daleko modravé lesy, mezi nimiž se bělala "jako husička" Modrá Hůrka - a ta je daleko, až za Bechyní. V stříbrné dálce proti slunci tušíš některé vsi, rosa se dlouho už drží na metlicích, siluety jilmů a lip před městečkem mají statuární hodnotu, jak to bývá koncem podletí...