Poutní místo ::
odstavce
49, 52
Oklikou se vracíme k Římovu, míjejíce na mezích keře s lískovými oříšky, které dozrávají teprve s ovsem, a nad střechami všech vesnic strmí přírodní oltáře staletých lip, ať už je to v Kladině nebo v Branšovicích, v Doudlebech, Střížově či v Kamenném Újezdě. Křepelka volá své "pět peněz" - a do hlasů klekání kvokají od žita bažanti.
...
Luna se protáhla okenní mříží jako stříbrná kočka, jejíž světélkující srst jitří tmu každým dotykem. Dole v úvalu se od skla odráží lkáni Malšino, měníc tóninu i rytmus, a ty se hroužíš v klenuté ložnici Bohuslava Balbína do tuch hradiště branšovického, z jehož chlumu "kuviká" sýček.