• 
• 
• 
• 

svatý František z Assisi

svatý František z Assisi na Wikipedii

Reference

• Poutní místo :: odstavec 66

  Sbohem, holubáři Bartyzale, odbíhejte si i nadále od hoblice na dvůr, a když zahvízdnete, slétnou se k vašim nohám holubi a vy si s nimi porozprávíte jako kdysi svatý František. Sbohem, pane řídící Havelský, kreslete si žilkoví motýlích křídel, a ať vám do herbáře přibude mnoho nových květin, než se znovu uvidíme. Sbohem, hospodo U Kroupů, kde poobědval kdysi sám písmák milčický František Vavák, který tu i všechny "štace" přešel. Sbohem, slávo poutnička! Ó tání zlatých vlasů - sbohem, sluncové dny - sbohem, Římove!

• Bechyně :: odstavec 26

  Karel Škréta namaloval pro tento chrám dva oltářní obrazy, svatého Františka z Assisi a Antonína Paduánského, obraz svatého Ludvíka vyšel však z dílny Michaela Halwachse. Staré fresky rozněcovaly obraznost poutníků halucinovaným zobrazením pekla, kde jeden čert odnáší nahou ženu a zároveň tahá ještě jiného muže, další ďábel vyplazuje jazyk, a tak je tento ďábelský svět vyvolán opravdu dramaticky. K bechyňské gotické Pietě býval takový nával poutníků, "že až těhotným ženám plod z těla býval vytlačen", jak nás poučují staré anály...

• Pěšinkami mrtvých :: odstavec 26

  Jan František Hruška byl i v mužném a stařeckém věku opravdovým přítelem božího ptactva jako svatý prosťáček z Assisi a uměl se dohovořit se vším stvořením na rodném Chodsku stejně jako on v italské zemi. Díváš se přes Chodov a Pec k Čerchovu. Kolik lidských osudů z "řady chodských postav a povah", které se ti už provždy nezapomenutelně vtiskly do paměti, vysledoval tento jadrný vypravěč v cyklu Naši pod Čerchovem. Ať je to "železná žencká" Konopka, krejčí Bártík z Chodova nebo Johanka Mlatcuc, všude se setkáváš s důvěrnou znalostí vesnického živobytí a nikde nepřistihneš spisovatele, že by čtenářskou krmi vařil z vody. "Černá bratrstva lesů", březinovsky řečeno, naplňují tuto končinu až k samotným hranečníkům. Myslíš na všechny dřevorubecké existence tohoto kraje, které jsi poznal z jeho knih: smolaře, pilaře, tesaře, jež všechny živil les. Vidíš děvčata s nůšemi trávy, vracející se z pasek, dovídáš se o přeskromném živobytí v přikrčených dřevařských chaloupkách s hejnem dětí, to všechno vyprávěné srostitým jadrným jazykem. Chápeš, proč tento slovutný národopisec byl "živý slovník bulačiny, kterou ještě ve studentských dobách nosil svému drahému profesorovi Gebauerovi jako poctivý, vážený materiál k stavbě českého hláskosloví"