• 
• 
• 
• 

Kozina, Jan

Reference

• Bechyně :: odstavec 19

  Pod barokními kostelními báněmi odpočívá na zdejším hřbitově Jana Pujmanová, sestra Karla Havlíčka Borovského, i loučovský statkář dr. Gabriel, přítel Havlíčkův a nakladatel her Tylových, který se svou vlasteneckou činností tak zadlužil, že přišel o všechen majetek a otevřel si potom v Bechyni notářskou kancelář. Jeho tragický skon způsobil veliký rozruch v českém kulturním světě a Jan Neruda věnoval mu posmrtnou vzpomínku, vzpomněv jeho ryzího charakteru. Nad jiným hrobem mě zaujala jedna sochařská práce Františka Hoška, zdejšího rodáka a žáka Myslbekova, který se dožil jen čtyřiadvaceti let. Je autorem Kozinova pomníku na Hrádku u Domažlic a jeho poslední prací bylo "Loučení", až symbolicky napovídající blízkou smrt. U tohoto jména jsem si uvědomil i starou tradici bechyňské keramické školy.

• Od Postřekova do Klenčí :: odstavec 38

  Teprve o tři čtvrti století později tu stála radnice s mansardovou střechou, která měla odlišit a oddělit Klenčí od pouhých vsí. Zmizela z obrazu městečka při náletu amerických letadel v boji s ustupující německou armádou v květnu pětačtyřicátého roku, kdy na faře vzaly za své i staré matriky s důležitými zápisy o Kozinově rodu. Tím Klenčí utrpělo svou největší kulturní ztrátu. Rodopisci Václavu Sladkému, klenčskému učiteli a dražinovskému rodáku, patří jistě upřímný dík všech milovníků chodské historie za to, že včas z nich vypsal nejdůležitější data a použil jich ke svým rodopisným studiím.

• Dražinovská hora :: odstavec 7

  Dvě pamětní desky připomínají dražinovského rychtáře Kryštofa Hrubého, neohroženého obhájce chodských práv a Kozinova druha, který byl vlastně duší selského povstání na Chodsku v sedmnáctém století. První, s reliéfem rychtářovy podoby od sochaře Vladimíra Bretschneidera, smíchovského rodáka, který jeden čas bydlil u rodičů v rejkovickém zámečku, je zasazena na jeho rodném stavení dole ve vsi. Druhou zasadili do štítu usedlosti u Kryslů, kde hospodařil od roku 1679 celkem čtrnáct let až do svého uvěznění. Původní dvůr stával poněkud níže nynějšího stavení a pamětní deska informuje návštěvníka, že se tu sešli Chodové poprvé roku 1692 se svým advokátem Matějem Justem z Domažlic. Zatímco Krysl meškal v Praze, prohledával Lamingerův hejtman Koš a purkrabí Zicha s mušketýry jeho rychtu a zmocnili se osmi dopisů týkajících se sporu. Dražinovští se však seběhli a spolu s Újezdskými zbili nenáviděné tyrany. To byla zjevná vzpoura. A proti Chodům během čtrnácti dnů bylo posláno vojsko. Vojskem, krví a násilím bylo potlačeno lidové hnutí za svobodu a 72 Chodů uvězněno. Statečný Krysl zemřel v pražském vězení ještě před popravou Kozinovou.