Bechyně ::
odstavec
5
Míjel jsem myslivnu, výstavnou jako zámeček, kolem níž byla zahrádka s altánem a dětmi, dále byl na polouschlém dubu zavěšen obrázek svatého Huberta, patrona myslivců. U myslivny se prostírala veliká zelená louka jako stvořená pro píseň, aby se na ní pásli jeleni nebo aby na ní tančily víly za vlahé noci májové, kdy pod lunou rozkvétají konvalinky a stíny jsou plny zelenavých lampiček svatojanských broučků. Potom cesta vedla alejí rozložitých kaštanů, jejichž ježaté palcátky už napovídaly jeseň, a zase louka se skupinou staletých dubů, jejichž stín by mohl býti místem pro od-počívajícího rytíře nebo poustevníka z pohádky. Kousek dál vyhlédl z lesa svými svědými zdmi barokní zámeček, tak tichý, že by ses nedivil, kdybys tam nalezl spící Sněhurku mezi trpaslíky. Posléze vystřídají oko rybníčku zelenavé šišky smrků a zase brána, kterou procházíš nerad, nechávaje za sebou tolik krásy...