břehule

Reference

Bechyně :: odstavec 3
Když jsem putoval k Bechyni z Týna po břehu Lužnice, byl jsem v zajetí něžné melodie řeky, tichounce plynoucí v nepostižítelných rytmech mezi loukami a lesy, kde pod olšemi seděli mlčeliví rybáři, břehulky, ty tanečnice hladin, namáčely svá křídla do stříbra vod i modři nebeské a pod vysokými smrky sjížděly do vln užovky. Tato zrcadlivá krása vzrušovala svou barevnou hrou i proměnami nálad krajináře Otakara Lebedu, který se jí nemohl dosytit, jako by tušil, že už jenom málo času mu zbývá, aby ji zachytil v jemném ladění svých pláten. Ze skalnatých strání se dívával dolů na uplývající řeku a čekal, až ze zákrutu připlynou vory, nad nimiž stoupaly rozplývavé, modré chocholy dýmů, ztrácejíce se v dálkách. Uplynula léta, uplynuly vory, a my jsme stále dlužní tomuto Mařákovu žákovi větší díl vděčnosti, než jsme mu dali, a jež mu právem náleží. S těmito myšlenkami jsem došel až k bechyňským mlýnům, nad nimiž strmí město se starým zámkem, svítícím žlutými zdmi ze sytého blankytu nebes. Chcete-li spatřit nejúchvatnější krásu Bechyně, vyberte si pro svoji návštěvu slunečný den.
Na Soběslavská blata :: odstavec 2
Travnatými pěšinami u Roudné jsem ji obcházel chůzí mileneckou, obdivuje její spanilost a bruče občas na lidi, že škeble rybničné tady roztloukají na krmi kachnám - jinde jsem politoval břehule, jimž liják vyplavil hnízdo z děr sesutého břehu, a dlouze postál nad haltýřem i dřevěnou hrázkou, kde pod stavením přívozu byly nalíčeny udice s vnadidlem žížal. Na protější straně temněla stráň baladického hradiště skalického, odkud se ozývá zvon "Uměráček", a dávná pohanská kouzla měl zrušit kříž na špičce kostelní věže i gotická deska Ukřižování, dnes přenesená do Prahy. Zbrojnoši pod křížem drží husitské zbraně. Myslil jsem na pověst, která přiřkla autorství tohoto obrazu rytíři ze zdejší tvrze. Pro své penězokazectví se octl v králové vězení a v něm prý namaloval na lipovém dřevě toto překrásné dílo, sám sebe zpodobiv jako klečícího poutníka. Usmířil jím králův hněv a byl zproštěn vazby. Provinilec se však navrátil k bývalé činnosti a král se svým vojskem oblehl jeho tvrz. Vida marnost každé obrany, zakopal rytíř v neznámém úkrytu tvrze svoje poklady a unikl tajnou chodbou do Zlaté jámy v lese Vrškách. Král sice dobyl tvrze, ale zakopané poklady zůstaly do dnešního dne ukryty na tajném místě.