Bernartice

Bernartice na Wikipedii

Související

Bernartice, Zámecký rybník

Bernartice, kostel sv. Martina

Obrázky

Reference

Od Milevska k Bechyni :: odstavce 57, 59-60, 63, 65-67, 69
O Bernarticích jsem měl jen matnou představu z nějaké historické četby, tuším z Jiráska, že tu bývaly hluboké lesy, a potom jsem věděl, že tu vyrábějí špičky k dýmkám.
...
Škoda, že už rozbourali starou poštu, kterou už neuvidím jinak než na nějaké šedivé fotografii. Přimyslil bych si k ní postilióna ve fráčku a nějakou rokokovou diligenci s vysokým kozlíkem, odkud zaznívala trubka i veselý pozpěv písničky: Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. Připomíná to nějakou idylu, stejně jako kdysi život v staré škole. Učitelé tu srostli s lidem, svým dětem umožnili dosáhnout akademického vzdělání a stavěli si v Bernarticích domky, aby ani do výslužby nemuseli jinam. Nebývalo vždycky lehké jejich živobytí, ale těšili se opravdové vážnosti.
Téměř sto let vyrábějí v Bernarticích špičky k dýmkám. Špičkářský dělník Knížek naučil se tomuto umění někde ve Vídni a začal podomácku pracovat i zde. Své zboží rozvážel nejdříve po jarmarcích a zčásti jím zásoboval venkovské obchodníky. Později tato výroba zprůmyslněla, vznikla tu zvláštní třída to vární čků, jejichž podnikání bylo podrobeno různým trhovým zvratům i hospodářským krizím, a vytvářelo v místě zvláštní způsob života. Zašel jsem se podívat na tuto výrobu do poslední bernartické továrničky, dnes znárodněné.
...
Slunce a pohoda nám přály k jednomu celodennímu výletu. Lesní cestu vystřídaly orosené pěšiny, které nás dovedly od Veselíčka k Bránicům, odkud je krásná vyhlídka na bernartickou krajinu, která se nám z této strany jeví jako náhorní rovina, mírně svažovaná k jihu ve střídě polí, hladin a táhlých, melancholických lesů. Třešňové aleje byly pomrzlé, jen tu a tam červenala se drobná třešnička, a za chvíli nás chladil stín rukávečské r, kterou v kraji nazývají také květovskou. Nad rozsáhlou, svažitou loukou stojí dřevěné, poschodbvé stavení s vyřezávanou pavláčkou, nazvané Tyrolský dům. Tady v době honů pobývalo panstvo. O jeho zálibách svědčí psí hřbitůvek s kamennými náhrobky, neboť pro knížete pána měl leckdy větší cenu psí život než nějaká babka, sbírající v jeho oboře chrastí. Alej voňavých jedlí lemuje tiché pěšinky a nová stavení svítí bílými zdmi i záclonami v oknech. Na padesát jelenů bývalo chováno v této oboře. V čas říje nebylo vždycky příjemné setkání s tímto králem naší vysoké. Dnes je tu chována zvěř černá, ale nesetkali jsme se s ní ani u krmelců, ani na cestách. Snad naše chůze nebyla dost tichá a snad bylo příliš slunečno, kdy tato zvěř raději odpočívá někde v stinném mlází.
...
Tři výborné sochařské práce, vyšlé z rukou sochaře Břetislava Bendy, rodáka líšnického, zdobí Bernartice. Reliéf Merkura je umístěn na bratrově domě, pomník padlých se symbolickou postavou Republiky si postavili na náměstí a před školou spatříme sochu partyzána.
Tato poslední práce sochařova je smutnou připomínkou okupačních let. Málokterá osada v kraji měla tolik obětí za druhé světové války jako právě Bernartice. Po heydrichiádě se nacisté dopátrali partyzánských spojení s místními obyvateli, jejichž několik synů uteklo za hranice a bojovalo ve spojeneckých armádách. V důsledku těchto odhalení bylo vyvražděno několik celých rodin. V květnových dnech roku pětačtyřicátého ustupující Němci zavraždili mnoho zdejších lidí a tyto ztráty čas ještě nezahladil. S pocitem tragična vstupujeme s přáteli do jednoho domku, kde žije osamělá paní, která v těch pohnutých dnech ztratila najednou celou rodinu.
V oteckém domě s krásnou ovocnou zahradou žije lékařka dr. Vlasta Kálalová di Lottiová. Její otec, učitel, byl znám jako propagátor králikářského chovu a sepsal také několik knih z tohoto oboru. Dcera studovala medicínu a kromě tohoto speciálního studia už v mládí ovládala mnoho cizích řečí. Mimo hlavní jazyky evropské znala perštinu, turečtinu i arabštinu. Tyto jazykové znalosti a medicínské studium ji zlákalo k cestě do Bagdádu, kam se před ní žádný český lékař ještě nedostal. Provozovala tam nejdříve soukromou praxi a potom sedm let řídila tamní chirurgický ústav "Mustousaf Čechoslovák". Nesvědčí každému organismu horké orientální podnebí, proto se naše lékařka vrátila s rodinou do vlasti, vedla organizaci ošetřovatelské péče v ústředí Červeného kříže a po německém vpádu do Československa se uchýlila s celou rodinou do rodného bernartického domova. Léčila nemocné, pomáhala lidem, až přišly ony tragické květnové dny...
...
Takové bylo moje rozloučení s Bernarticemi - a další pouť bude pokračovat k bílému městu nad Lužnicí - k Bechyni.
Bechyně :: odstavec 8
Naposledy jsem kráčel k Bechyni od Bernartic v podmračném, pršlavém dni. U rybníka Koliměře vlály do sychravého větru chocholy suchopýru a z druhého rybníka, šestáku, temněla hnědá cigára orobince, mračna byla nízko a pěšiny na lukách plné vody. U polní cesty stojí kamenný, pradávný křížek, nazývaný lidem cyrilometodějský, a to je snad nejstarší výtvarná památka na této straně krajiny. Na radětické návsi jsme si kreslili selské prolamované štíty a dále šli po táhlé cestě mezi poli až do samé Bechyně. Z této strany přijdete nejdřív ke kostelu hřbitovnímu; proto jsem vám radil na první návštěvu Bechyně slunečný den, a ke slunečnému dni patří přece modrá obloha se svítivou hladinou řeky.