Kuníček

Kuníček na Wikipedii

Reference

Obděnická pouť :: odstavce 137, 149
Vracíme se do těchto končin za milým přítelem, který není žádným nerudou, ale člověkem rozverného vtipu a veselí. Ať si šťastně kreslí kamenitá draha s rybníkem Velátem u Bratře) ova se strakatými kravami, nebo tolikrát už nakreslené Kuníčko a všechny tiché obzory petrovické krajiny!
...
Naposled zaměřme své kroky po polní cestě ke Kuníčku, k obílené morové kapličce, svítící ze zamyšleného vřesu nad úvozem do růžového blankytu nebes. I kdyby nebyly chráněny Památkovým úřadem dvě rozložité sosny na místě morového hřbitova, polaskali bychom je i celou tuto tichou končinu, stulenou pokorně jako v dlani boží.