Obděnická pouť ::
odstavce
106, 109-110, 120
Na které straně leží Kňovice?
...
Než jsem se nadál, vešel jsem do Kňoviček, malinké osady, kde v zahrádkách před chaloupkami kvetly slunečnice, modraly se bezinky, před zídkou se červenala panenská jablíčka a u zeleného rybníčku hlídala hejno hus bosá husopaska. Přede mnou a na kopci zabělaly se štíty chalup, a to už jsou Kňovice... Jako předznamenáni jsem zahlédl u cesty rudnoucí vlčí mák, Čekanku a vysoký rozkvetlý bodlák. Vzpomněl jsem na oslovení básníka: "Bodláku, furiante, bud zdrávl Co si má počíti láska zkrzenai" Co mi to vlastně napovídá toto polní kvítí? Jeden příběh, který se udal dávno, velmi dávno...
Je tomu víc než sto let, kdy před jednou chalupou v Kňovicích se zastavil povoz a z něho vystoupil dvaatřicetiletý štíhlý malíř Josef Mánes, který ujel tajně z Prahy, aby zde navštívil svou tříletou dcerku Joseflnku. Její svobodná matka, Paninka Štovíčková, žila zde v chalupě svého bratra neveselé dny. Její otec, který zde býval truhlářem, i její maminka už odpočívali na chlumském hřbitově. Jaký vztah vlastně měla k Josefu Mánesovi?
...
A jak vypadaly Kňovice v době Mánesovy návštěvy? Zámek s červenavou věžičkou a zubovatým štítem už tu stával, ale život v něm byl jiný. Slečna Agnes Wangová si oblíbila jemnou Josefínku a půjčovala jí knihy ze zámecké bibliotéky. Snad také někdy ji vybídla k procházce parkem, kde šuměl vodotrysk a v korunách dvanácti lip, kolem v kruhu stojících, zněly chorály včel. V altánku, dnes zpusdém, se tehdy častěji zasnily nad nějakou ruční prací.
Kňovice
