Obděnická pouť ::
odstavce
19, 21, 26, 37
Je-li spolehlivou zpráva kronikářova, kterou otiskl archivář Václav Hadač a jež nám líčí i na tehdejší dobu neslýchaný čin rytíře Petra Kořenského z Terešova, jenž dal pro podezření z manželské nevěry zazdít svou sličnou choť ve své tvrzi na Svébozích, a příčinou tohoto ukrutného rozhodnutí že byl sám pan regent Jakub, můžeme jenom potvrdit Krčínovu nerozpačitost v záležitostech morálně jistě choulostivých. Možná, že podobná historie se stala příčinou jiné nehody, která div neskončila pro Krčína tragicky. Když jel od pana Bohuslava ze Dřítně po bujném hodokvasu, byl prý na cestě proboden od Vilíma Čejkovského svým vlastním tulichem. Kajícně potom napsal svému panu vladaři psaní velmi zkroušené:
...
Už za tři léta po svatbě je povýšen na regenta všeho zboží pod erbem pětilisté růže a v tomto novém úřadě si počíná ještě pracovitěji. Dovede přesvědčit pana Viléma o správnosti svého počínání a úspěšně pokračuje od jednoho díla k druhému. Neuplyne ani rok a pan regent začíná stavět u Třeboně nový rybník Svět. Nerozpakuje se rozbořit celé předměstí i se Špitálem, nic nedbaje nářku opatrných sousedů, kteří si navykli považovat bažiny před městem za nejbezpečnější přirozenou fortifikaci proti každému nepříteli. Vždyť ani Žižkovi se nepodařilo dobýt Třeboně.
...
Zemřela Dorota Slepičková, a když "Pán Bůh z něho toto břímě složil" hledá třiapadesátiletý vdovec novou manželku. Tenkrát už nehledí na bohatství a během roku si vyhlédne mladičkou krásku Kateřinu Zelendarovou z Prošovic, s jejímž otcem Janem Zelendarem, o málo starším, než byl on sám, se znal - příliš dobře, neboť hejtmanil třicet let na sousedním panství hradeckém. Byl to muž docela jiné ražby: horlivý kališník, starověrec, dobrý služebník svého pána a poctivec, který za své regentské služby se nijak neobphatil. Celým hmotným úspěchem byla stavba malé tvrze v Lodjíéřově. Našetřené groše vyčerpala věna dcer, z nichž nejsličnější přinutili k sňatku se starým, ale zazobaným regentem rožmberským. Život Jana Zelendara neskončil slunným stářím. Po smrti svého pána Adama z Hradce byl jeho manželkou Kateřinou z Montfortu, horlivou katoličkou, zbaven regentství a pzwlán na Lodhéřov, který směl držeti jen do své smrti. Jistě malý vděk.za tolikerou věrnou službu..
...
Snad mnohé tušil, a proto ve svém posledním pořízení ustanovuje za poručníky svých dcer šlechtické sousedy českobratrského vyznání. Odcházel ze světa bez nástupce. Ani v jednom ze zeťů neviděl pokračovatele svého díla, aby mu mohl předat aspoň některou ze svých bohatých zkušeností. Starý regent rožmberský znal a uplatňoval jednu moudrost své vrchnosti: věděl předobře, že nashromážděná zkušenost je kapitál, s kterým je nutno velmi obezřetně hospodařit. Rybářství a hájemství, děděné v určitých rodinách z pokolení na pokolení, jsou pádným dokladem prozíravé hospodářské politiky na šlechtických dominiích jižních Čech.
regent
