Sedlčany

Sedlčany na Wikipedii

Obrázky

Reference

K metropoli kraje :: odstavec 5
Kdo neviděl Kratochvíli, lovecký rožmberský zámeček, nedovede si představit českou renesanci v jejím nejpůvabnějším pojetí. Stojí v blízkosti zrušené tvrze Leptáče, kterou věnoval Vilém z Rožmberka jako dar svému regentu Jakubu Krčínovi z Jelčan za věrné služby do užívání až do jeho smrti. Zkušený Krčín sice dar přijal, ale věděl předobře, že byl odměněn vlastnictvím velmi sporným, které Rožmberkové uchvátili zlatokorunskému klášteru, a boje se případných pozdějších sporů, v nichž by byl slabším partnerem, směnil Leptáč za zboží sedlčanské. Rožmberský letopisec Václav Břežan zaznamenává i příčiny, za jakých se stala tato směna. Než Leptáč dav pěkně divným hospodářstvím a myslivostí vymalovati, chuť k němu panu vladaři uíinil, takfy tu pán sobě to místo k vůli a kratochvíli obrátiti ráčil. Pan Vilém dal kolem zámečku zřídit rozsáhlou oboru, do které zahrnul i několik zrušených vesnic s jejich katastry, a tuto nově zřízenou budovu "nechal vysaditi za tvrz" a přezvati novým jménem Kratochvíle. Málo prostorné stavení nemohlo však dobře sloužit reprezentačním účelům rožmberského velmože, proto si na Leptáč pozval svého nádherymilovného bratra pana Petra Voka a na místě rozhodli postavit zámeček nový, nynější Kratochvíli. Vlašský stavitel Baltazar Májo provedl stavbu, která je opravdovou klenotnicí malířské a štukatérské práce, na niž jistě nebylo šetřeno penězi. Střízlivý Břežan co chvíli zaznamenává částky, které byly vyplaceny vlašskému paumajstru a jeho pomocníkům kunštovním nejen za "figury v rámích", ale za práce konané v oboře, kde podle jeho slov byli postaveni "divní vodní strojové a obratové, skrz něž voda tekla". Poslední z Rožmberků neudržel v celosti své dominium, z něhož i Kratochvíle byla prodána uměnímilovnému císaři Rudolfu II.
Obděnická pouť :: odstavce 2, 27, 29, 31, 36, 108
Byla to tichá krása, kterou jsem spatřil uprostřed žní v široké kotlině mezi Sedlčany a Milevskem, v kraji ještě donedávna spojeném se vzdálenějším světem jen dostavníky a voroplavbou od Cholína s matičkou Prahou; pro zbožné poutníky procesími na Svatou Horu.
...
Nerozpačitý Krčín byl jisté úspěšnější. Dvůr Leptáč u Netolic, věnovaný mu panem Vilémem jako ošidné sporné vlastnictví, vyméňuje za zboží sedlčanské, a po dostavění Rožmberka přesídlí z Krumlova do kraje své matky. Hospodaří pro sebe mnohem opatrněji než jeho tchán Zelendar.
...
Na jedné straně skrblík a chamtivec, který zakáže sedlčanským poddaným hlavní zdroj jejich příjmů, várky piva, a na druhé okázalý mecenáš, pořizující o devět let později nádherný iluminovaný český kancionál. V Netolicích pronásleduje české bratry, v Sedlčanech si oblíbí horlivého čtenáře bible soukeníka Mikuláše Křikavu, evangelického hloubavce. To by svědčilo spíš o náboženské toleranci než o fanatismu. Okolnost, že si bere za manželku dceru vyhraněného kališníka, jehož nesmlouvavý postoj ve věcech víry byl všeobecně znám a který kvůli své přísné ortodoxii je na sklonku života zbaven úřadu a málem i chleba, jen zvýrazňuje tento rys. Kolikát se s mravně přísným tchánem pohádali ani ne tak o náboženství nebo Nové řeky, jako spíš o věno dceřino, vyžadované tvrdě bez nějaké ostýchavosti nebo rozpaků.
...
Po dostavění Rožmberka buduje si v krajině sedlčanské lepé renesanční sídlo, zámek Krčínov u Křepenic, skromnou repliku rožmberské Kratochvíle. Sličnost obytných křídel je tu ovšem po krčínovsku vyvážena strohou účelností hospodářského stavení. Přikupuje zámek obděnický, který nákladně opravil, a renovoval zdejší chrám, což je vyznačeno na klenbě jménem i letopočtem. Dále své zboží rozhojňuje o Petrovice, Skoupý, část Horní Lhoty a jiné vsi, takže se stává natolik zámožným, aby mohl i většími částkami zakládat některé špatně hospodařící feudální velmože, jako Petra Voka z Rožmberka a Jana Jiřího ze Švamberka, a být častějším a jistě nepříjemným věřitelem měšťanů budějovických. V celé krajině nalezneme stopy jeho stavebnictví.
...
Sličné Křepenice i Sedlčany připadly po Krčínově smrti zpátky Rožmberkům a později dědictvím Lobkovicům.
...
Vyšel jsem od sedlčanské Církvičky do krajiny spanile lyrické, kde se prostíraly louky s prostou otavní květenou, na polích dokvétaly brambory, šelestily ovsy, pohvizdoval vítr v drátech a modravá průzračnost přibližovala dálky. Za žitništi zasvitla hladina rybníka Musiku, mezi stromy jsem zahlédl mansardovou střechu příčovského zámečku a od něho vpravo na táhlé hnědavé vlně se tmavěji rýsovala zříceninka Větrníku, kde stával větrný mlýn...