Těchobuz

Těchobuz na Wikipedii

Související

Bolzanova studánka u Těchobuzi

Těchobuz, špejchar

kostel sv. Marka v Těchobuzi

Těchobuz, zámek

Těchobuz, Trpákův mlýn

Reference

Krajinou básníkovou :: odstavce 67, 72, 74, 79, 81
Tesknotou a vzpomínáním je poznamenán v mé paměti jeden den, kdy jsem pod stmívavou klenbou staré dubové aleje kráčel mírně zvlněnou krajinou z Pacova k Těchobuzi. Ne matná otavní zeleň pod šedivými nebesy, kterou tolik milovával Chittussi, jehož jméno a obrazy mne tady napadaly při každém kroku, ani modř lesů ztišená, při níž jsem myslel na Antonína Sovu, nebyly příčinou melancholie těchto míst, ale cosi hlubšího, duchovnějšího, co do mne zavanulo z několika lidských osudů a dějů.
...
Mnoho hořkého a zlého jste prožila v Těchobuzi, ale na své "pány" opravdu jen v dobrém vzpomínáte.
...
Nemohla jste tenkrát vědět, že pan profesor byl pro své svobodomyslné názory zbaven universitního úřadu, že se s "Milost pani" sešel u úmrtního lože její dcery Karolíny a že jen pro ni napsal svou slavnou "Athanasii", knihu náboženské útěchy. Za věno nebožčino byla zde postavena škola, což si můžeme dodnes přečíst ve staré škole z pamětní desky. Pan profesor také přiměl svého hostitele, aby založil v Těchobuzi pro venkovské dělnictvo první spořitelnu, kterou lidová tradice umisťuje do starého špejcharu, jehož konstrukce se nápadně podobá lodnímu trupu.
...
Z tvých rybníků, Těchobuzi, spatřil jsem jen Loudal, na jehož hrázi dozrávaly lískové oříšky a ze zavlhlých trav voněla čičorečka, řebříček a hřiby - zpěv splavu pod hrází Daniele se mísil s chvěním osikového listí i hukotem Trpákova mlýna, a jen vytrvalý déšť mi zabránil, abych se nerozběhl k dalším rybníkům, jistě krásným, Smíchovu a Staré paní. Nemusíte si vymýšlet romantickou krajinu, tady se vám i kmen staré vrby položí k nohám přes potok, abyste mohli po něm přejít, a než se vrátíme k zámku, vyslechněme si i pověst o propadlém mlýně. Tam prý služebné děvče proklelo mlynáře, při jeho kletbě se mlýn s rachotem propadl se vším živým a propadliště se proměnilo v malé jezírko, z něhož se ozývá o půlnoci dívčí pláč a klepání mlýnského kola.
...
Aspoň ještě na okamžik zaběhneme do kostela, kde na hlavním oltáři je krásný pozlacený reliéf a vedle vlevo veliká Pieta - a než se rozloučíme s Těchobuzí, vzpomeňme i Jaroslava Vrchlického, který si několikrát zajel k své sestře Janě, provdané za správce Neckáře. Učívala v Lukavci s otcem Antonína Sovy a půjčovala mladému studentu, jenž byl i jejím žákem, knížky poezie svého bratra, přispívajíc tak prvním poučením k růstu pozdějšího básníka.