Krajinou básníkovou ::
odstavce
59, 85, 94, 96, 100
Táhlý hřbet zalesněného Stražiště je dominantou kraje - ale zároveň i směrnicí a mýtem pacovské cesty básníkovy. Z jeho vrcholu je vidět Blaník, Talmberk, Křemešník, vrchy nad Vožicí, šumavský hřeben i pacovské věže s pozadím hradu Kamene. Metlici a vřes vystřídala podivná houba hadovka a balvany zase napadané suché dubové listí s borůvkovými keříčky. Na úpatí stojí mezi duby kaplička svatého Jana Křtitele se zázračnou studánkou, kde na světcův den se konají pouti, v celém kraji vyhlášené. Poutníci si v lahvičkách odnášejí hojivou vodu a bukové větvičky se zvláštními skvrnami na listech kladou doma za obrazy svatých jako poutní památku. Také jsem podlehl víře v jejich zázračnou moc a přinesl si je do Prahy pro vzpomínání na básníkovu krajinu.
...
Takový zlatavě modrý den tehdy byl, když jsem z pacovského kopce scházel kolem rybníku Louže k nádraží, přeskočil potok a pak voňavým lesním stínem se ubíral do nového vrchu, k jižní dominantě kraje, hradu Kameni.
...
Statečný rytíř Jan Kryštof Malovec z Malova postavil i kostelík Panny Marie Sedmibolestné na západním konci městečka Kamene. I tam se podíváme. Z průčelí hledí Rousova Madona, stín kostelní lípy zasahuje sousední školní zahrádku a my se odtud díváme k jiné lípě u Kejtova mlýna, blízko níž je zapadlá stará chodba, vedoucí až někam do Pacova.
...
Ani včelí symfonie, rozehraná u panského dvora na poli plném lopuchů, nemohla zahladit úlek z tohoto setkání a teprve v lesích před Pacovem jsme byli schopni vyvolat si děje hradu Kamene v barvách lyričtějších.
...
Tady na dvorku staré fary sedával v křesle, zadíván k Pošné a ke Kameni. Básník Smetanova kvarteta Z mého života jistě věděl aspoň z doslechu, že v Pošné byla provdána starší Smetanova sestra za učitele Dorazila a že její domácnost častěji hostila bratra Bedřicha. Jen o krásných gotických freskách v místním chrámu nemohl mít ani ponětí, ty byly objeveny teprve zcela nedávno. Tady v Pacově, v domě starosty Karla Kopala, pobýval básník naposledy, navštěvován nejbližšími přáteli Janem Zoubkem a Vojtěchem Matiáškem, zde jej v oné bouřlivé srpnové noci milosrdně vysvobodila smrt. Slyším hlas synův: Co zbylo ze Zápasů a Osudů, které dohřměly, z Nadějí a bolestí, které dozpívaly? Hrstka popelu, kterou jsme minulé slunečné neděle uložili v Pacově do pamětního kamene, a otřelý snubní prsten otcovy matky, který kdysi zasvítil tence...
Kámen
