Krajina pod Křemešníkem ::
odstavce
57, 59
V jedné třídě si zařídila prázdninový ateliér zdejší rodačka malířka Bo-humíra Hrušková, která se rok co rok vrací do Chvojnova malovat své oblíbené "prosté motivy": zátiší uspořádané z polního kvítí, polní cesty s šípkovým keřem, nebo táhlý, zalesněný hřbet Křemešníka, zavrcholení milovaného domovského obzoru. Není sama, kdo si oblíbil zdejší krajinu. U Svárovských pobýval a maloval v zdejší končině malíř Stanislav Doležal, svérázný v každém ohledu, který nalezl poslední odpočinek až na humpoleckém hřbitově.
...
Něžný, jemně fialový květ máty polní, "nátkového koření", voněl zpod žitných stébel. V syté zeleni otav se bělaly světlíky, které lid pojmenoval ambrožkami. Do jejich květu vložila zemědělská praktičnost poznání mnoha pokolení: "Ambrožka kvete od vrška, pospíchejte se setím žital" Nikde jinde jsem neslyšel podobný název pro parnasii, než ten, který v Chvojnově po sobě zanechal farář Mančal, rodák košetický. Tato podzimní květina rozkvétá koncem srpna, kdy studentům končí vakace, je proto pojmenování "Studentrose" jistě velmi výstižné. Rovněž přízvisko "kazy" pro malé lesíky v polích má zde svoje rolnické opodstatnění. Z Navrátilova vrchu se návštěvníku rozevře široširý obzor, v němž poučený zrak spočine ne bez zalíbení na třech jeho vrcholech, ať je to Stražiště, Svidník nebo Křemešník, poznamenaný špičkou kostelní báně.