Krajinou básníkovou ::
odstavec
5
Dumná tichost obrataňských lesů byla předznamenáním jiného putování nezapomenutelně krásného. Dvě věže se už ztrácely v šeru (ani topoly nevidět), čistý chlad rosy zaváněl z luk, u prvních domků na kopci výskla písnička vojákova, a než jsem došel na svažité náměstí, byla tmoucí tma.