Poutní místo ::
odstavec
64
Žádný básník nevyzpívá lépe chválu římovského svítání, při němž jsem se naposledy probouzel. I sýkorka modřinka si tehdy přivstala a předvedla nám své akrobatické kousky: zavěsila se pěkně na větvičce hlavou dolů a zespodu tu obírala housenky. "Když páni vstávají, je nejvíce zima," říkají na polích římovští pracovníci; na nás však tato moudrost neplatila. Vyskočili jsme chutě z lože, třeba byla ještě venku "zimalka".