Třeboň ::
odstavce
54, 56
Tento vodní gigant s mohutnou hrází nepřipomíná svým jménem jen Rožmberky. Do jejich historie byl nejdůvěrněji zasvěcen archivář Václav Hadač, jehož monografická práce dosud čeká na své vydání. Na jiném místě jsme pozorněji vysledovali Krčínovo působení i život, ale kamenný kříž s vtesaným znamením "trojrybí" nám přivolal jinou tvář, jejíž bronzovou podobu nechali vděční rybáři zasadit do kamenného památníku na hrázi Světa. Syn historik zvěčnil podobu svého otce Josefa Šusty, ředitele třeboňského panství, ve své knize vzpomínek tak citlivě, že vystupuje před námi jako živá.
...
Stavitelé rozsáhlých vodních děl nevěděli zhola nic o biologických podmínkách rybího chovu. Vystavěli hráze, vymyslili důmyslnou soustavu zavodňování i odvodňování, rybářští písaři pečlivě zapisovali položky jednotlivých výlovů, ale nikdo se hlouběji nezamyslil, proč v některém rybníce obsádka vyroste ve "vážnou" rybu a v jiném jí přibude jen skromňounce. Kapr roste tam, kde má hojnost výživy a kde má k svému růstu přirozené odmínky. Příčiny nezdaru objevil svým výzkumnictvím právě Josef Šusta. Do některých rybníků bývalo nasazeno více ryb, než bylo pro ně přirozené potravy, planktonu. Jihočeská půda, tak skoupá na vápno, dávala svým nerostným složením málo staviva na kostru a šupiny rybího těla. Jak zlepšil Šusta tyto podmínky? Za jeho hospodaření byly poprvé rybníky racionálně letněny; jeden rok zůstal rybník nenapuštén a jeho dno oseto ovsem, aby měl příští rok nový plankton, hlavní kapří výživu, i dost látky k svému růstu a množení. Také "vápnění" rybničného dna dalo dostatek neústrojných látek k stavbě nejen korýších mikroskopických tělíček, ale i kostry kapří. Také za jeho hospodaření byly poprvé ryby přikrmovány lupinou a zvířecí krví z jatek.
Josef Šusta st.
