Hlasy domova ::
odstavec
201
U písecké silnice mezi Sedlicí a Drhovlí se rozkládá rozlehlá obora. Sel jsem jejími travnatými cestami v rosách jitřních hodin za střídání slunce i podmraku, kdy v pasekách rudne vrbovka a chladivý stín vydychuje vlhkostí mechů, kořáním, pryskyřicí i čerstvě narostlými hřiby. Došel jsem až k "obětnímu kameni", zastíněnému listovím buku, kde dávná ruka promeníla žulový balvan v přírodní oltář, do jehož důlků sypala zrní na usmíření temných sil, aby neškodily lidem, zatím co krev obětovaných zvířat stékala za zpěvu neznámých obřadů vysekanou stružkou, dodnes patrnou. Za údolím, jež si zachovává až do našeho času staré pojmenování "Pohřebiště", se zdvíhá "Posvátný vrch", zarostlý smrčím, jako nápověd kultů pradávných obyvatel, po nichž zůstaly mohylné pahorky mezi rybníky Kamenným, Močeným a Bojíčovem se stráží chráněných sosen, i vlnovky na střepech nádob, Čas od času zdvíhaných vichřičnou rukou i s prstí podkořání při vývratech.
Drhovle
