• 
• 
• 
• 

Miloš Jiránek

Miloš Jiránek na Wikipedii

Reference

• Na Vodňansku :: odstavec 15

  Gotika vodňanského chrámu patří svou původní podobou století čtrnáctému; Mockrova úprava z devadesátých let odstranila staré barokní oltáře, ale ruka Alšova proměnila tento prostor v chrám duše české. Do sakristie věnoval Julius Zeyer obraz Bohorodice, přivezený do Vodňan z jedné ruské cesty. Atika Heritesovy lékárny přivolává dobu čamar a studentských deklamací, čas Anemonek, sborníku jihočeského studentstva, v němž otiskli své první verše básníci tak rozdílného vnitřního ustrojení, jakými byli Jaroslav Vrchlický a Josef Holeček. Když na dvanáct let zakotvil v paláčíku U čápů Julius Zeyer, byl už Otakar Mokrý kromě Jihočeských melodií autorem několika svazků básní a váženým notářem. František Herites, druhý ze slavné trojice, který vladařil v lékárně, vypracovával se v mistra maloměstské žánrové povídky a humoresky. Jeho lékárna byla svědkyní mnoha hovorů těchto tří přátel, s jejichž jmény si literární historie spojila Vodňany už navždycky. Z Heritesových Vodňanských vzpomínek si vyvoláme celou životní atmosféru těchto let, které doplnil bratr básníkův Teodor Mokrý drobnou, ale teple vyprávěnou knížkou Nezapomenutelné dojmy zlatého mládí. Ve vilce při Budějovické ulici byly pietně uchovávány rodinné památky heritesovské; kromě rozsáhlé knihovny viděli jsme tu i několik překrásných obrázků Alšových, portrét spisovatelův od Miloše Jiránka a podobiznu spisovatelovy dcery Boženky, namalovanou Marií Štětkovou. Lomecký hřbitůvek a vodňanská krajina s rybníkem, díla Jana Zrzavého, byla v tomto kulturním prostředí jistě milým setkáním.

• Třeboň :: odstavec 51

  Vzpomínal jsem na jedno vyznání Miloše Jiránka, otištěné před padesáti lety v jeho Dojmech a potulkách. Píše tam svým citlivým způsobem impresionistického malíře kus své citové biografie přímo z této krajiny:

• Přetiché město :: odstavec 16

  Kouzelná scenérie přírody, podtržená zde tolikerým úsilím lidské tvořivosti, tolikerými slohy a staletími, zaujala mocně i Miloše Jiránka, jehož zvídavá, dychtivá a nervní tvář impresionistického malíře se mi tu zjevila u jedné hráze. Co pravdy měl tento hledač a básník ve slovech, do nichž nám sevřel svá prudká pohnutí: "Jaké bohatsví pro toho, kdo vidí tuto krajinu ve smbtách čtyř ročních počasí a v nekonečném střídání denních nálad! Takové okolí si zformuje vnímavou duši pro celý život." A proč právě tato slova by nemohla patřit vám, Hanuši Schwaigře...?