Třeboň ::
odstavce
45, 70
Ve Lhotě už měli před první světovou válkou scelené pozemky, Mazelov zas svého písmáka Václava Frolíčka. Zachoval se i "pelikán" na trhání zubů, s kterým kovářka Fiřtová uměla prý zacházeti lépe než mnozí zubní lékaři, vydatněji technicky vyzbrojení. Viděl jsem jej na vlastní oči u ševětínského lékaře dr. Suchana, známého v kraji svou rázovitostí a osobitými lékařskými metodami. Poseděl jsem s ním v hospodě, kde čepovával trunk Šimon Lomnický z Budce, Rudolfem II. na básníka korunovaný a jako básník dvorský obdařený hojnými příjmy. Po bitvě bělohorské byl prý pro jednu bouřlivou píseň ztrestán stem ran, zchudl a žebral, nazývaje sám sebe Ptocheus. Jung-mann vypočetí na 42 jeho spisů obsahu náboženského, moralistního i satirického. Nejšťastnější dobu života prožil asi v Ševětíně, kde spisoval, šen-koval a jeden čas i rychtařil, pobyv tu po boku své druhé manželky 34 léta.
...
Lhota je protáhlá, travnatá ves, plná dětí, hus a rybníčků, která si uchovala svou původní tvářnost takřka beze změn. Jměna rybníčků zní zde odlišněji od ostatních v kraji: Bečkovák, Vinckovák, Herdovák, Vlachnovák, Leštinovák, Hubáčkovák, Probošt, Kovárna, Potěšitel. Pod lesem, kde odkvětaly arniky, viděl jsem před Kojanovým domkem na zahrádce bílé hrozničky kaliny, pomrzlé švestky šelestily svým proschlým větvovím, k severu se prostíral rybník Smrk a za ním Mladošovice s temným věžním jehlanem. To je poslední malířské hájemství Kojanovo, v němž nejraději pobýval na hrázi Slepičníku. Potom ho už, churavého, zavezli do budějovické nemocnice, odkud vedla poslední cesta domů a na malý hřbitůvek v Mladošovicích. Přes hřbitovní zed nahlíží jeho kraj; lidé pracují v polích, déšť obléká les do šedi a tesknoty, mořské vlaštovky letí někam k Spolskému rybníku přes mokřadla a sosny. Růžově kvetoucí akát, tak vzácný v kraji svým bohatým květem i zbarvením, vydychuje omamnou vůni, nezemsky prudkou, a nad hroby rozehrávají včely varhany lip. Dnes a každé léto. Spěte tu klidně mezi svými, příteli Jene Kojane!
Lhota (Mladošovice)
