Třeboň ::
odstavce
44, 53
Jako většina Jihočechů se vždycky rád navracel domů, a tuto lásku k domovu cítíme v celé jeho práci. Ať už postavil stojan s malířským plátnem na jílovických humnech, nebo před dlouhým kamenným mostem u Staré Hlíny či pod rožmberskou hrází u stavidel, zastíněných duby, anebo u bílých štítů v Břilici, vždycky se zadíval na tuto líbeznou končinu zrakem milence a miloval ji srdcem básníka. Nechť tato snítka vzpomínky položená k jeho urně je projevem díků za věrné přátelství a poctivé umělecké dílo.
...
Jistě na hrázi Kaňova stála i tehdy kamenná socha svatojanská pod duby, které přetínají jemnou vlnu Dunajovické hory, a jistě odbočil kolem Rožmberské bašty na rožmberskou hráz, aspoň na chvíli se zadívat přes prosvítavou hladinu k Staré Hlíně, kde je předlouhý starý kamenný most - a stranou, nad třeboňskou věží, se jemně rýsuje trojhřbetí Novohradských hor.