-
K metropoli kraje ::
odstavec
64
Ozvěna dvou řek násobí svou nápovědí noční lyriku utichlého náměstí, kde v kašně se koupá luna, zdůrazňující radniční štít i prostřední věžičku s osvětleným ciferníkem, a v stínech podloubí se horce tisknou milenci pod vlaštovčími hnízdy. Doznělo křesťanské pozdravení hlásného z ochozu Černé věže, už dávno v kasárnách odtroubili večerku - také jste ji zde po-slouchával, Fráňo šrámku - žhne dlažba a jen vlasy vánku voní rosou a kvítím, "českou Florend" tě nazval Jan Neruda "pro jistou nepopiratelnou líbeznost tvou", ó město, a zdůraznil ji i grafik Cyril Bouda nejen ve své rytinové vedutě, ale i v gobelínu, zdobícím stěny radniční dvorany. "Voda a zeleň objímají místo jako prsten skvostný", poznamenal už dávno Jan Neruda. Jak úžasně a přesně byla modelována tato obdivná zkratka, básníku, a Čas ne-setřel nic z její přesné ražby...
-
Třeboň ::
odstavec
41
Můžeme ještě zaznamenat některé kresby a grafiku Vladimíra Silovského, Cyrila Boudy, Pavla Šimona i Václava Sivka, jimž tato krajina byla inspirační základnou v určitých časových údobích. Otakar Nejedlý tu maloval jeden čas své obrazy plné nálad a barevného lyrismu.
-
Od Hradce k Počátkám ::
odstavec
9
Celkem plochý kraj vidíme na cestě k Červené Lhotě, ale tento zámeček odmění naši pouť takovým překvapivým setkáním, takovou malebností, že se pranic nedivím Miloslavu Holému, který na tento motiv vytvořil jednu ze svých nejkrásnějších barevných litografií, ani Cyrilu Boudovi, když jeho poezii kreslil na kámen jako ilustrační list k Sovově rokokové muzikantské novele Pankrác Budecius, kantor. Samotářské kouzlo této líbezné veduty zdůraznil sedícím ledňáčkem na dubové větvi, vodní břeh chvěním rákosu a hladinu, oblévající i zrcadlící tento červený vodní hrádek, dvojicí plovoucích labutí. Nebudme pedantičtí, ale neměl zaměnit oblouky dlouhého kamenného mostu za jakousi lávku, jen proto, aby byl věren kontextu své slovesné předlohy. Ani ústřední postava Sovovy "quasi legendy" není věrnou tváří jeho otce, kantora a muzikanta, ale její zasazení právě do tohoto zámečku nebylo bez určité historické rozpomínky. V posledním roce osmnáctého století zemřel zde proslulý skladatel Karel z Dittersdorfu, Vídeňan, který kromě několika oratorií a symfonií složil přes 30 oper. Baron Ignác Stillfried se ujal opuštěného zestárlého komponisty a zaopatřil ho na Červené Lhotě důchodem, bytem i živobytím. I Karel Vik, milovník rodného Turnovska, zajel si do Červené Lhoty zachytit v jedné měkké lavírované kresbě poezii tohoto místa a Antonín Homolka přelíbeznou suchou jehlou.
Cyril Bouda
