vičenec

Reference

K metropoli kraje :: odstavec 137
Minuli jsme rybník Malý a zastavili se u ženy v brambořišti, trhající převysoké stonky rmenu, kterému tady říkají "barany". Červený květ drchničky, žlutá tolita a fialový vičenec na zeleném podkladě ovsa zářily jako barevné šperky. Jen schnoucí jilmy připomínaly nemoc, která v posledních letech zachvátila u nás tento druh listnáčů. Posvačili jsme pod nimi a přítel vyvolával ze svých studentských let několik vzpomínek, vztahujících se právě k Dřítni, kam jsme měli namířeno, a ani jsem si v prvé chvíli neuvědomil, že nás od nich dělí celý lidský věk.
K srdci jižních Čech :: odstavec 32
Když jsem šel jednou sám lesnatým úžlabím z Kozího Hrádku kolem Kozského potoka k Měšicům, chvíli na slunci a chvíli v stínu, byl už červenec. V zeleném ovse zářil fialový vičenec, potok přeskakoval kameny a klikatil se v lukách a obzor upřesňoval kopeček s kapličkou svaté Anny, která tu stojí uprostřed hájku. Na tomto místě se scházeli zšíra i zdáli venkovští posluchači, aby tu vyslechli výmluvná kázání milovaného kazatele z Betlémské kaple. Odtud vedla Husova cesta přes Vlčí důl k Dražicům a dál kolem Příběnic na Hnojnou Lhotu až k Dražičkám. Ve Vlásenicích na dvoře u Holubů dodnes stojí nejmohutnější lípa táborského kraje, pod níž prý kázával. I košatá lípa u Šittů je prý svědkyní jednoho Husova kázání.