• 
• 
• 
• 

murální

Reference

• Krajina alšovská :: odstavec 56

  Nazval-li August Sedláček, nejlepší znatel českých hradů a zámků, "králem českých hradů" právě Zvíkov, potvrdíme mu jistě vděčně jeho obdivné epiteton. Štíhlá hláska s kamenným věncovím krákorců a ostrou hranou zdi, zakončená pod střechou erby švamberské labutě a rožmberské růže, dává hradu vznosnou siluetu i vznešenost. Zdivo hlízové věže dlouho mátlo svými kamenickými značkami historiky i archeology, kteří se jeden čas domnívali viděti na nich nějaké runové písmo markomanské, a věž byla od nich nazvána Markomankou. Nejkouzelnější překvapení pro zrak poutníkův je raně gotická chodba s výklenky a sedadly, která je předzpěvem krásy vnitřního nádvoří, jehož souvislé pásmo arkád o dvou poschodích představuje architektonickou zvláštnost, ojedinělou v celých českých zemích. Když tu za měsíčných májových nocí zaznívá gotická hudba, když ztichnou ptáci a dole se rozezpívají hlasy dvou řek, když nad nimi ve výšce ševelí lesy a luna napoví svým svědem lomené oblouky ochozů, přeneseme se do ovzduší století čtrnáctého, do světa namalovaného v svatební síni, kde pištec s bubeníkem vyhrávají svatebnímu průvodu, obřadnému a vážnému, jak se sluší na přítomnost čtyř vznešeně přihlížejících kurfiřtů. Je-li gotika hradního nádvoří překvapením, musíme architekturu hradní kaple obdivit jako báseň, jejíž účin zvyšují vybledlé svatozáře fresek i nápovědi dívčích tváří. V tomto gotickém světě jsem na Alše vzpomínal nejhoroucněji: na Alše studentsky zamilovaného, na Alše jako milovníka historie své rodné krajiny i na mužného Alše, když tvořil návrhy pro monumentální výzdobu murální a sgrafitovou.

• Na Soběslavská blata :: odstavec 46

  V údolí se rozkládá Dolní Bukovsko, známé z úvodní kapitoly Jiráskova románu Proti všem. V tehdejších dobách stávala za městečkem vodní tvrz, rozbořená husity, a farní chrám Narození Panny Marie byl svědkem lidového obrazoborectví, tak sugestivně vyvolávaného Jiráskovým vyprávěním. Obnovená freska Ukřižování je památkou nejen na středověkou minulost, ale patří i k významným dílům české gotické malby murální z počátku patnáctého století. Její zvláštností je vyobrazený kozel, vystrkující svoji rohatou hlavu mezi lkajícími ženami pod křížem. Malíř měl na mysli jednu pasáž z knihy Mojžíšovy, která vypráví o dvou kozlech. V den Smíření byli před Hospodina postaveni dva kozli; jeden z nich byl určen Hospodinu jako oběť za hříchy, a druhý, na nějž vyznáním veleknězovým byly vloženy veškery nepravostí lidu, byl vymrskán na poušť. Nebudeme se příti s teology o významu jména Azazel jehož doslovný český překlad zní "kozel vypuštěný", jak udává český slovník bohovědný, ale slovo kozel bylo odedávna pro Bukovské zdrojem mnohého škádlení od sousedních obyvatel. Byl-li v Bukovsku trh a někdo z cizích zamečel, sesypali se na něho Bukovšti jako sršni a škádlivec byl rád, když mu nohy dobře sloužily, že unikl před hněvem měšťanů se zdravou kůží. Nebudu vyprávět všechny historie, kterými si je sousedé dobírají, a není jich věru málo. Řeknu ještě něco o jejich deputaci, která se vypravila k císaři pánu. Bukovšti mívali trhy ve čtvrtek a lépe by se jim bývala hodila sobota. I vypravili deputaci do Vídně. Deputanti se nechali zarůst, aby vypadali vážněji, rozloučili se s rodinami a vykročili na dalekou cestu. V hospodě, kde přenocovali, přidružil se k nim jeden holič. Ferina, kterému čert nedal dobře dělat, olazíroval tvrdé spáče jednoho po druhém, že vypadali růžově jako nemluvňata. Když se ráno probudili, dívali se udiveně jeden na druhého. Nemohli se poznat, a domnívali se proto, že zabloudili; každý se vracel domů jinou cestou, ovšem bez soboty. Jinou nesnáz měli s posunováním kostela, ale já si nechci nechat zarůst cestičku do Bukovska, proto pomlčím o dalších rozmarných historiích, abych se tam mohl znovu vracet.