• 
• 
• 
• 

freska

freska na Wikipedii

Reference

• Březnice :: odstavec 2

  Jako šperk je zasazen do kopčitého terénu u Pročevil barokní kostelík svaté Barbory s ochozy, velikou bání a korunami kvetoucích lip na malém ohrazeném hřbitůvku, a za rybničnou hladinou leží Bubovice s kostelem svatého Václava, jehož románský portál a nápověď gotických fresek vyvolávají dobu prvních křesťanských svatyň této končiny.

• Do šumavského Podlesí :: odstavec 53

  Před Češticemi vejdeme do modřínového lesa, v němž se bělá známá češtická Kalvárie, postavená nejprve na začátku osmnáctého století a přestavěná po zničujícím požáru do dnešní podoby o sto let později. Klasicistní kaple svatého Kříže je architektonickým středem této soustavy kapliček, z nichž nejbizarněji působí poustevna. Freska znázorňuje eremitu pohrouženého v modlitbách nad knihou, křížkem a lebkou v romantickém seskupení pro podívanou lidovým návštěvníkům. Malá třesnovka před vsí skýtá stín pro odpočinutí poutníkovo, trávu zase housátkům, hlídaným poklimující babičkou. Románská věž kostela svatého Jana Křtitele, charakteristická svými sdruženými okénky, se bělá na modrém pozadí nebes. Uvnitř mě okouzlily gotické fresky v presbyteriu, dále podkruchtí a velmi krásný obraz na hlavním oltáři, představující stětí svatého Jana Křtitele. Pod kostelem je zámek, přestavěný z původní tvrze vladyků z Češtic, jimž patřilo zdejší zboží po tři století. Měli stejné erbovní znamení jako Hodějovští, s nimi spříznění, totiž bílého nebo zlatého kapra. Nedaleké Doubravice patřívaly Přechům z Češtic a z bývalé tvrze se tam uchovala jen věž, dnešní kolářská dílna. Tento úkryt i výpadiště loupežných rytířů vzaly za své při trestné výpravě sousední šlechty, jejíž zbrojní tvrz vypálili a rozbořili.

• Krajina alšovská :: odstavec 56

  Nazval-li August Sedláček, nejlepší znatel českých hradů a zámků, "králem českých hradů" právě Zvíkov, potvrdíme mu jistě vděčně jeho obdivné epiteton. Štíhlá hláska s kamenným věncovím krákorců a ostrou hranou zdi, zakončená pod střechou erby švamberské labutě a rožmberské růže, dává hradu vznosnou siluetu i vznešenost. Zdivo hlízové věže dlouho mátlo svými kamenickými značkami historiky i archeology, kteří se jeden čas domnívali viděti na nich nějaké runové písmo markomanské, a věž byla od nich nazvána Markomankou. Nejkouzelnější překvapení pro zrak poutníkův je raně gotická chodba s výklenky a sedadly, která je předzpěvem krásy vnitřního nádvoří, jehož souvislé pásmo arkád o dvou poschodích představuje architektonickou zvláštnost, ojedinělou v celých českých zemích. Když tu za měsíčných májových nocí zaznívá gotická hudba, když ztichnou ptáci a dole se rozezpívají hlasy dvou řek, když nad nimi ve výšce ševelí lesy a luna napoví svým svědem lomené oblouky ochozů, přeneseme se do ovzduší století čtrnáctého, do světa namalovaného v svatební síni, kde pištec s bubeníkem vyhrávají svatebnímu průvodu, obřadnému a vážnému, jak se sluší na přítomnost čtyř vznešeně přihlížejících kurfiřtů. Je-li gotika hradního nádvoří překvapením, musíme architekturu hradní kaple obdivit jako báseň, jejíž účin zvyšují vybledlé svatozáře fresek i nápovědi dívčích tváří. V tomto gotickém světě jsem na Alše vzpomínal nejhoroucněji: na Alše studentsky zamilovaného, na Alše jako milovníka historie své rodné krajiny i na mužného Alše, když tvořil návrhy pro monumentální výzdobu murální a sgrafitovou.

• K metropoli kraje :: odstavce 49, 173

  Kolikrát už jsem kreslil opatovickou náves, bělostný štít vedle štítu jako ideální jeviště pro Prodanou nevěstu, z nichž nejbohatší je právě u Maršů, který se štítem kovárny a statkem u Krčmů uzavírá náves na západní straně. Směrem k Hrdějovicům stojí v polích kaplička svaté Anny, která mi připomene jednu lidovou legendu, vyprávěnou Marešovým dědem Janem Paulem z Dasného. Má půvab románských fresek v hosínské apsidě i poezii obrázků na skle, jejíž citová složka tolik vábí dnešní obdivovatele naivního umění.

  ...

  Proti toku Vltavy dojdeme k táhlému ostrohu, odkud se nad řekou zdvíhá k východu Třebonínská hora a západní obzor uzavírá zdvižená, zalesněná vlna Kleti s věžičkou rozhledny na vrcholu. V říčním údolí založil český král Přemysl Otakar II. po vítězství nad Uhry u Kressenbrunnu nový klášter, který bohatě obvěnil a povolal do něho cisterciáky, aby kolonizovali tento odlehlý kraj i aby uprostřed držav Vítkovců měl oporu své panovnické moci. Zřízenému klášteru věnoval kromě světského bohatství jeden trn z Kristovy trnové koruny, dar to francouzského krále, a podle tohoto daru dostal klášter jméno Svatá Koruna, později přezvaný na Zlatou Korunu - Aurea corona. Lesnatá tichost a blízkost řeky s možností rybolovu dobře vyhovovala otcům cisterciákům, jejichž jídelní lístek obsahoval většinu krmě připravované z ryb, jak jim předpisovala řádová regule. Ještě tu mniši valně nezdomácněli, když došlo ke královské katastrofě na Moravském poli, a začaté stavební dílo bylo napadeno soldateskou, prameny neudávají, zda habsburskou nebo vítkovickou, a ještě nedostavěné proměněno v sutiny a spáleniště. Během století čtrnáctého nastala zde nová stavební činnost a zboží zlatokorunského kláštera se stalo jedním z největších panství jižních Čech. Tento lesk klášterního života měl i své stíny, v přílišných nárocích mnichů na robotu, berně a desátky poddaného lidu, který využil první příležitosti, aby napadl klášter, jenž zanedlouho byl navštíven znovu ničivou rukou bojovníků husitských, zapálen a vybit. Dlouho stály očazené zdi pod zřícenými klenbami a gotická nádhera se tu v původní sličnosti už neobjevila nikdy. Oldřich z Rožmberka, využiv válečných zmatků, uchvátil klášterní latifundie pro vlastní obohacení a neměl nijakého zájmu, aby se přemyslovský klášter zvedl k bývalé slávě. Až s postupující protireformací se ujal rozbořeného kláštera nový řád, který postupně zrenovoval jak chrám, tak ostatní budovy. Rakouský kupec Eggenberk, povýšený do panského stavu za finanční a hospodářskou podporu císařské moci proti české evangelické šlechtě, dostal od něho bývalé panství zlato-korunské a stal se s ostatní protičeskou šlechtou příznivcem kláštera. Po zrušení cisterciáckého řádu stává se Zlatá Koruna majetkem Jana Schwarzenberka. Ambity, konvent, cely i tři chrámy přestaly být centrem zbožnosti: pronajal si je čiperný podnikavec a přeměnil je v objekt fabriční. Z kláštera se stala nejdříve továrna na kartouny, pak prádelna a nakonec slévárna. Refektář i křížová chodba otřásaly se duněním strojů, krásné rokokové fresky očazoval kouř a v kostele svaté Markéty se vyráběly sirky. Tato katastrofa krásy pokračovala tak dlouho, až i továrna musila být zrušena a provedeny nej nutnější záchranné práce. Důkladné renovace se dočkala tato vzácná architektonická památka až v roce 1939, kdy po několikaleté práci zaskvěla se krása starého kláštera v podobě, jež je poznamenána rokokem z údobí posledního opata Bylanského, rodáka z Prachatic.

• Poutní místo :: odstavec 13

  Panno Maria, tvůj nazaretský domek přenesli prý andělé v oblacích do vavřínového háje nejprve do Dalmácie, a potom jej postavili do trávy v italském Loretu. I toto místo viděl budějovický kapucín Alexius, a proto je v Římově přesná kopie domku Mariina ve Vlaších zhlédnutého - proto i napodobení omšelých fresek, odpadlé omítky, zčernalého trámoví a kamenné dlažby...

• Přetiché město :: odstavec 23

  I do kostela svatého Jana Křtitele jsem zašel, a hlavy světců z gotických fresek dosahovaly tam až ke stropu a korouhvička s kohoutem marně nabádala k bdělosti. Pod sloupem uprostřed náměstí stály selské vozy jako kdysi, jako by se ve světě nic nedělo a nezměnilo. I kovárna tu dovede překvapit. Vstoupil jsem do ní gotickým ostěním a teprve později, venku, když už mne neoslňoval roj jisker z kovadliny a syčící plameny výhně, jsem si uvědomil, že je to vlastně bývalá kaple svaté Alžběty, zrušená josefínským patentem. Chtě nechtě musel jsem se vrátit na hradní nádvoří k renesanční studni, jejíž hloubka je prý navlas stejná jako výška kulaté věže, a u zahrady kláštcří ku jsem si vzpomněl na sládka Františka Smetanu i jeho syna Bedřicha Smetanu, kteří tudy před sto lety chodívali. I selskou svatbu jsem potkal u radnice a nevěstě popřál dobra do nového života a mrzelo mne, že jsem nemohl vyhovět jejímu pozvání, tak upřímně a srdečně vyslovenému.

• Sluneční poutník :: odstavec 2

  Gotická freska Navštívení Panny Marie v křížově sklenutém presbyteriu dokazuje původní zasvěcení kostela i dávnější čas stavby, lamingenovské epitafy připomínají jeho patrony, známé utiskovatele Chodů, ale marně hledám "mdlý oltářní obraz" Václava Mánesa, který ještě před půl stoletím zde ověřoval František Žákavec a viděl ho na vlastní oči. Ne bez dojetí hledám stopy tří Mánesových sourozenců, od jejichž návštěvy v zdejším zámečku uplynulo víc než sto let.