Hlasy domova ::
odstavec
156
Na císařském dvoře vídeňském byl vlivnou osobností syn zdejšího rybního fišknechta abbé Jan Fischer. Hrával denně whist u arcivévody Ludvíka a vyučoval češtině samotnou arcikněžnu Žofii, jejíž moc se uplatňovala v politice silněji než vůle císařova. Dík svým jazykovým znalostem, které byly jistě rozsáhlé a jež výborně uplatnil na vídeňském kongresu, dík vrozené salonní přizpůsobivosti a světácké nerozpačitosti společenské, hrál tento blatenský synek ve Vídni význačnější roli než mnohá šlechtická urozenost. Jeho vlivem dosáhl Jan Pravoslav Koubek profesury na pražské universitě i proti vůli ministra Sedlnitzkého, který oddaloval jmenování Koubkovo pro jednu jeho báseň na polskou revoluci. Ani doporučení Jungmannovo, ani Koubkova úspěšná činnost vychovatelská v šlechtických kruzích a široké vzdělání jazykové, spojené s uhlazenou dvorností, nebyly s to, aby vyvážily přímluvu Fischerovu. Tento abbé prospěl i Františku Palackému, který se na něho obrátil při svém odchodu z Uher, hledaje místo v některé šlechtické rodině. Zkušený dvořan, vida Palackého v ošumělém oblečení, řekl mu prý tehdy přímo: "Franto, v tomto obleku tě nikam vésti nemohu. Pojd, koupím ti nejdřív frak; ačkoliv jsi beran, přijdeš mně za to ministrovat." Pozdější záliba Palackého v nošení fraku bývala vysvětlována touto příhodou.
abbé
