-
Hlasy domova ::
odstavec
51
Vcházím po letech na zábořskou náves a nikoho už nepoznávám. U rybníka Pátku napájí pasačka krávy, křížek mezi dvěma akáty před kmotříčkovou hospodou je týž jako před třiceti lety, a nad návesním rybníčkem Louží šumí stejné listí vrb; jen jiný vánek je rozechvívá. Mnohá došková střecha zatím zmizela a voda odráží červeň přestavené novoty. Cestou k hřbitovu se zastavuji u staré fary. Ještě tam stojí kaplička s Pietou v zaskleném výklenku a na zpáteční cestě stoupám po kamenných schodech ke kostelu. Pověst vypraví, že kdysi jedna francouzská šlechtična, která tehdy pobývala na faře, unikla před vojáky tajnou chodbou, vedoucí z farských lesů do lesa V hoře. Na památku svého zachránění dala vytesat tyto schody. I na Helmouc dvoře jsou prý ještě zbytky sesutých chodeb.
-
Krajinou básníkovou ::
odstavec
81
Aspoň ještě na okamžik zaběhneme do kostela, kde na hlavním oltáři je krásný pozlacený reliéf a vedle vlevo veliká Pieta - a než se rozloučíme s Těchobuzí, vzpomeňme i Jaroslava Vrchlického, který si několikrát zajel k své sestře Janě, provdané za správce Neckáře. Učívala v Lukavci s otcem Antonína Sovy a půjčovala mladému studentu, jenž byl i jejím žákem, knížky poezie svého bratra, přispívajíc tak prvním poučením k růstu pozdějšího básníka.
-
Sluneční poutník ::
odstavec
21
Jehlan kostelní věže podobný klatovské Černé věži a zed zámeckého parku s kulisou mohutných stromů tvoří z této strany podobu Hostouně, bývalého střediska samosprávného okresu, kde si Josef Mánes kreslil erbovní znamení lva, kupodivu českého, v tomto tehdy čistě německém místě. Vešli jsme parkem k obílenému zámku a zastavili se u pionýrů, jejichž tábor pojmenovali Smrčina. Někteří hráli odbíjenou, jiní svačili u stolů nebo uklízeli v stanech, které proměnily tuto zelenavou tišinu bývalého feudálního sídla v domov prosvětlený dětskými hlásky. Náhle se rozvoněly kvetoucí lípy, rosa vy dýchla chladem a stříbřité slunce rozpustilo v svém světle každou tvrdost. Mířím za klukovským pospěchem k veliké tabuli. Hle, jakou vábničkou lákají lesníci chlapecký zájem k svým zálibám? Fotografie představující říjení jelenů mají stále nové a nové zájemce... Branou vjíždí traktor, jako by nám chtěl svým supěním připomenout za každou cenu prudký puls naší doby na rozdíl od poklidného kosení sekáčů. V ohybu cesty se zastavilo nákladní auto a dělníci odvíjejí ocelová lana, aby jimi objali štítovou zed stavení, které zřejmě překáží rychlému dopravnímu provozu. Zahučel motor a už začíná pracovat rumpál, lana se napjala k prasknutí a za okamžik se řítí celá zed, aby uvolnila silnici, tísněnou z jedné strany vysokou hřbitovní zdí a z druhé oním panským stavením. Snad v některém Mánesově náčrtku bychom našli kresbu hostouňského kostelního portálu s točenými žulovými sloupy a kamennou Pietou nad vchodem. Tuto památku by právě on jistě neminul bez zájmu. Na svažitém náměstí upoutá barokní sousoší svaté Trojice, zastíněné korunami čtyř lip. Ulička s prampouchem i poschodové domky na rynku se od těch dob mnoho nezměnily a pamatují i naši uměleckou trojici. Zbořme pomyslnou zídku času a přenesme se na pohádkovém koberci z Andersenových pohádek do lesních hlubin, které se prostírají za babylónskými rybníky od České Kubice až k Fichtenbachu.