Strakonice ::
odstavce
49, 52
Jak musí pokoušet Vaši knihomilskou vášeň, vy dva moji přátelé, pouhý pohled na nedalekou Řepici. Jen si vzpomeňte na pana místosudí království Českého Jana staršího Hodějovského z Hodějova, jenž si zde na sklonku šestnáctého věku bohatě žil, obklopen družinou humanistických básníků, kteří mu do jeho "Faragines" denně psali oslavné verše, hladce vybroušené, ale akademicky chladné. Jeho knihovna byla svého času z nejbohatších v celých Čechách. Jen tři ex libris s erbovím zlatého kapra v modrém poli zůstala nám jako žalná troska z vlnobití času a z tolikera nádher. Panečku, míti v ruce všechny ty knihy, jež tu stávaly v regálech pod důkladným klenutím jedné komnaty, a býti jedním z těch, kteří si tu pěkně chodili v botanické zahradě beze starosti o chléb vezdejší, a psátí si večer v některé z komnat verše. Což, žiloť se asi pěkně tenkrát na Řepici, můžeme-li věřit alegorii, věnované Janu Hodějovskému básníkem Prokopem Lupáčem léta Páně 1561 a z latiny přeložené Kamilem Bednářem.
...
Jiný básník z družiny Hodějovského, Simon Enius, napsal roku 1560 oslavné verše "Hora a les Vostrý", vztahující se bezprostředně k okolí řepickému, a my si dnes můžeme srovnat tuto renesanční básnickou krajinomalbu se skutečnou krajinou, jak se jeví našemu pohledu:
Jan Hodějovský
