Žádnyj neví co sou Domažlice ::
odstavec
55
Lituješ, že na této bráně nevidíš nějaké sgrafito od Mikoláše Alše, nadaného úžasným smyslem pro heroické činy a postavy. Jak by se na ní
vyjímal husitský bojovník nebo chodský strážce hranic v Alšově dramatické
zkratce! A jaký by to byl vstup do tohoto starobylého města.
Procházíš krok za krokem, chvíli v chladivém stínu podloubí, jindy na
slunečné straně, a pořád je co prohlížet z nashromážděných architektonických tvarů i zednického a kamenického díla. Jednou je to hrotitý gotický
portál, jindy mázhaus nebo zbytek umné kované mříže u vchodu do klášterní zahrady, či reliéfy, znázorňující čtvero ročních časů. Kreslíře upoutají
štíty, rozčleněné od středu k okraji v stylizované podobě rozpjatých
křídel. Jen kamenná kašna, která ještě donedávna stávala u arciděkanského
chrámu, ti chybí. Dávala tomuto místu melodii, zvlášť za tiché průslyšné
noci.