-
Krajina Jana z Husince ::
odstavec
19
Jan Neruda by našel dnes toto městečko jen málo změněné. Na plotech už neschne dílo "punčochářů" - ti pracují v továrně. Zase "elegii" spíš než eklogu by zde spatřil. "Místo velkého pomníku jen skromný medailon" na Husově rodném domku - jeho rodnou světničku (tolik tehdy děsící), ponekud upravenější a bez nájemníka - v červenci by slyšel "nadšená hesla" jako tehdy - ale z Husových knih by měl po ruce zase jen ty staré ve vydání Erbenově. Od "nadšených hesel" jsme se totiž dál nedostali.
-
Strakonice ::
odstavec
45
Ani čas, ani vzdálenosti společenské a životní, neporušily toto dojemné přátelství. Stařičký Plánek v neumělé, ale procítěné elegii "Želozpěw nad potátou lipou" želel nejen poraženého stromu, svědka chvil přátelských - ale ulevil si kvílivě i nad smrtí druha nejvěrnějsího, jehož dílo se zatím stalo jedním ze základních pilířů české poesie.
-
Od Hradce k Počátkám ::
odstavec
41
Kameničtí ševci jezdívali na všechny jarmarky v kraji a byli stejné známi jako jejich počátečtí spolubratři v řemesle. Vzpomeňme ještě Jaroslava Vacka Kamenického, probuzenského kněze a básníka, jehož Elegie nad hrobem matčiným je rozpomínkou na Kamenici, vzpomeňme i na profesora Karla Judu, druha Macharova, který tolikrát nechal pocítit katolickým odpůrcům břitké ostří své satiry. Ze sousedního Metánova pocházela rázovitá postava "školzpytáka" a "libomudruna" Jakuba Hrona, vzpomínaného pro svůj neobvyklý způsob života a jazykové brusičství celými studentskými generacemi.
elegie
