Jan Valerian Jirsík

Reference

Krajina Jana z Husince :: odstavec 17
Na stráni hřbitovní jsem si prohlížel Krejsovu fresku v kostele svatého Cyrila a Metoděje, jejž vysvětil Husův ctitel biskup Jan Valerian Jirsík, zastavuji se u zlomené vrtule nad hrobem bratří Rysů, letců tragicky zahynuvších, a u pomníčku Krejsova vzpomínám, vzpomínám.
K metropoli kraje :: odstavce 91, 93
Jda za nimi, došel jsem až k tepané mříži pod věží gotického kostelíka svatého Prokopa, kde nad hrobem, břečťanem porostlým, jsem si z prosté desky přečetl tento lapidární nápis: Biskup Jan Valerian Jirsík.
...
Ne jako nepřístupného hodnostáře církevního, ale "velebnost ideálného starce, který miluje velikého boha a malé lidi" jej ve vzpomínce našemu času přibližuje Josef Holeček. Biskup odmítající dogma neomylnosti papežské, vlastenec neúplatný, kněz lidský a tolerantní - toť Jirsík.
Od Postřekova do Klenčí :: odstavec 46
Tato zkratka vyjádřená v nekrologu profesorem Miloslavem Hýskem vyjadřuje nejvýstižněji Baarův literární význam i jeho lidskou tvář. Snad všichni nosíme v srdci jedno místečko, do něhož se nám soustředil nejmilostnější půvab domoviny a v němž vždycky nalézáme samy sebe. Pro Baara to byly Výhledy. Nebylo jedné návštěvy, aby ji nevedl do kopce na nejkrásnější z chodských vyhlídek, i když mu už nemocné srdíčko vypovídalo službu. Každá roční doba přiodívá tento kraj jinými barvami a hlasy, dojímá jiným výdechem a kouzly jako milovaná dívka smysly milencovy. Když podzim obnaží zemi, promlouvá krajina k našemu duchu a svou zamlklou zamyšleností i k naší duši. Na jaře vchází svými hlasy a vůněmi do našich rozjitřených smyslů. Doputoval jsem na Výhledy, když kvetly třešňové aleje až k hranečníkům, břízy se odívaly první jemňounkou zelení, u jejich pat zlátly petrklíče a na vlhkých oupadech se leskly blatouchy. Od Capartic jsem obhlížel čerchovské lesy, pozastřené zvláštní průzračnou modří, z níž zadýchla přejemná, lehounká zeleň rašících buků s takovou něhou a jímavostí, že jsem zůstal stát v údivu. Je to opravdu krásný kus lesa u Černé řeky a Nemanic, kde končí slovanský svět a začíná cizina. Vrátil jsem se zpátky na Výhledy k bronzovému Baarovu pomníku, vymodelovanému Ladislavem Šalounem a stojícímu na témže místě, odkud vlastenecký biskup Jan Valerian Jirsík požehnal kraji a celé české zemi.